Trailspotting-cyklistická odnož Věšáku

Na konci zimy jsem si řekl, že v rámci tréninku musím najet určité množství kilometrů. Protože v terénu je díky předčasnému jaru hodně blátivo, musím se zatím soustředit na trénink silniční. Po pár kilometrech na turistických stezkách bych kolo umýval nejspíš ještě půl roku po vyjížďce. Nehledě na to, že síly po zimě taky není nazbyt a na silnici je to údajně lehčí.

                Jako silniční kolo mi poslouží moje staré trekové kolo zn. Autor, model Stratos. Rok výroby už ani nevím, ale asi poslední modelová řada prodávaná standardně s pevnou vidlicí. S tmavě zelenou kostrou se tváří hodně skromně, ačkoli stříbrná řídítka se mu leckdy provokativně zalesknou. To hlavně, když spolu vyjedeme někam na kopec a před námi se objeví až doposud netušené dálky. Jo, jo, můj Stratos má už něco za sebou. Od narození (vlastně zakoupení) mě pravidelně odvážel do práce a výletů si dřív ve svých mladých letech moc neužil. Bez tréninku zvládl vyjížďku na Soutok, jednou byl dokonce i ve Chřibech. Zde dokonce i závodil. Nezvyklou aktivitu už ale odneslo jeho zdraví a musel se poté trochu léčit. Posledního půl roku mu trasa pracovního nasazení dokonce několikanásobně vzrostla. To když mě začal vozit do práce do Světlé, po celkově víc než desetkrát delší trase než dříve v Břeclavi. Jako silák v nejlepších letech však spolehlivě jede bez zastávky či karambolu. Je to držák. Na tuto cestu jej navíc vybavím zánovními nášlapy zn. Shimano. Nášlapné pedály mne lákají už nějakou dobu, spousta přátel mi je doporučuje. Prý asi tak dvakrát spadnu, než se naučím „vyzouvat“, pak už si zvyknu. Nu což, uvidíme.

                Inspirací pro trasu mi je článek na internetu o nejstarším stromu v České republice. Roste ve Vilémovicích u Ledče nad Sázavou. Jmenuje se Tis červený a je mu kolem dvou tisíc let. Teoreticky tak pamatuje narození Ježíše Krista. V době, kdy u nás Cyril a Metoděj šířili křesťanství, jemu bylo víc než šest set let a už nebyl žádný mladík. V době Karla IV. Z něj byl už starý kmet. Vlastně minimum památek v republice je starší než on. Vždyť i Slované s praotcem Čechem přišli do Čech v době, kdy se na okolní svět díval z výšky a třeba v jeho stínu při cestě odpočívali.

Michalův statek v Pohledi

                Cíl je znám, trasa naplánována, nášlapy namontovány, mohu vyrazit. Je pošmourný, ale relativně teplý den. Kolem osmi stupňů nad nulou. Po dlouhé zimě mám však pocit teplého a vlahého dne. Cesta se kousek za domem začíná plazit mírně do kopce a díky tomu, že toto stoupání jedu tento rok potřetí, nepřekvapuje mne a já s víceméně klidným dechem vyjíždím na kopec bez zadýchání a zpocení. Nášlapy parádně zabírají, nahoru i dolů. Šlapání je pro mě nezvykle lehké. Schválně jsem si vybral pro trasu vedlejší silničky. To abych měl klid při cestě, nemusel dávat moc pozor před auty a dýchat jejich smrad. Cesta je suchá, posypový štěrk už smyl déšť a mě se jede na výbornou. Krajina se zahaluje do mlhy, pošmourno schovává daleký obzor pod bílou roušku. Plný energie projíždím vesnicí Lučicí.   Zdejší stoupání po kočičích hlavách beru jako další součást rozcvičky a díky novým nášlapům si ho užívám pěkně naplno a bez oddechu. Po několika ostrých výjezdech a sjezdech v lesích a lukách projíždím skanzen Michalův statek ve vesničce s idylickým názvem Pohleď a nakonec  sjíždím do údolí k řece Sázavě do městečka Světlá nad Sázavou.